Chce-li se někdo na něco zeptat, zvedne telefon a položí otázku. To je přirozené, většinou víme o znalostech našich přátel, a tak také víme na koho se obrátit. Jenomže co když nemáme známé, kterých bychom se zeptali, nebo spíš, co když jich nemáme dost, nebo ve správné cílové kategorii?
Sbírání dat na průzkum veřejného mínění
To je problém každé firmy, jak získat dostatek dat. Zatelefonovat a zeptat se je ještě stále možnost, kterou mnoho podniků preferuje. Můžeme se lidí ptát na ulici, můžeme posílat dotazníky, můžeme to vyzkoušet na internetu, ale když toho chceme rychle sehnat hodně, nakonec stejně skončíme u telefonování, protože tam nemusíme na nikoho čekat, nikoho oslovovat na ulici, nedožadovat se písemně na internetu reakce. Zvedneme sluchátko a zeptáme se:
„Měla byste čas se mnou vyplnit krátký pěti minutový dotazník v monitorovaném hovoru?“
Budete-li lhát, zákazník vám to oplatí
Pokud se ten člověk na druhé straně sluchátka uvolí s vámi mluvit dávejte si pozor na následující věci.
– Slíbíte-li nějaký časový úsek, rozhodně ho nepřekračujte a lépe tázejte se tak, aby to bylo kratší.
– Neříkejte zavádějící termíny, jako třeba ‚chvíle‘, každý si pod tím pojmem představí něco jiného, ale půl hodina to není určitě, ani patnáct minut ne.
– Buďte struční, vytváříte-li telefonický dotazník cokoli složitého je špatně.
– Vlídný přístup není to, co si můžete dovolit ztratit a nahradit to lidským přístupem. I po několika hodinách, kdy vás lidé odmítají nesmíte ztratit nervy a být na někoho nepříjemní. O špatné zážitky se totiž rádi dělíme na internetu.
– Málo otázek, blbuvzdorné řešení. Nechte lidi známkovat nebo hodnotit spokojeností, nenechte je odpovídat v celých větách, je to neefektivní, pokud nepátráte po něčem opravdu specifickém.
– I když chcete odpovědi, opravdu nevolejte na čísla lidí, kteří už vás dříve odmítli, jenom tím vytváříte zlou krev.
Výsledkem je, že i když je zjišťování dat po telefonu nejrychlejší, zároveň i nejrizikovější, jelikož můžete vyvolat špatný dojem o sobě samých.