Je tolik věcí, jež užíváme naprosto automaticky, a přesto si jen stěží dokážeme představit, jak že vlastně fungují, co je to vlastně zač. Jenom tak namátkou – kdo z vás by dokázal dostatečně podrobně zodpovědět v titulku položenou otázku? Tedy co si představit pod pojmem výbojka?

Jistě, určitě by vás napadlo, že bude mít něco společného se svícením, ale dokázat ji definovat a náležitě odlišit od ostatních zdrojů světla, to už není jenom tak.

A můžete být tudíž zřejmě rádi, že mě máte. A já mohu být rád, že mám ty, kdo mi tento pojem vysvětlili dříve, abych nyní svou „moudrost“ dovedl přenést i na vás. Abyste i vy byli borci, kteří se budou moci touto znalostí blýsknout.

Na dotaz, , se dá nejsnáze odpovědět, že jde o světelný zdroj obsahující směs plynů nebo par. A je logické, že těmito plyny není míněn obyčejný vzduch, jakkoliv i ten se z plynů a par skládá.

Výbojky jsou napájeny elektrickým proudem, a to prostřednictvím přívodních elektrod, a v jejich nitru se elektřina mění ve světelnou energii, jež pak vyzařuje z čirého skla nebo skla pokrytého uvnitř luminiscenční vrstvou, z něhož jsou vyrobeny jejich baňky.

Výbojky mohou být nízkotlaké (k těm patří ty sodíkové a rtuťové) nebo vysokotlaké (halogenidové) a liší se především svou plynovou náplní, díky níž vydávají odlišné vlnové délky světelného spektra, což v překladu znamená, že podle toho, jaký plyn je uvnitř, je vytvářené světlo takové nebo onaké.

Znalcům lze dále dodat, že má každý z používaných inertních plynů jiný index CRI, tedy index podání barev, laikům, že čím vyšší je ono CRI, tím podobnější je světlo takové výbojky slunečnímu světlu, jaké nám poskytuje ve dne příroda.

Z plynů a par se u výbojek setkáváme s:

a) nízkým tlakem sodíkových par, jež se užívají v sodíkových výbojkách a vydávají oranžovo-žluté světlo pronikavé intenzity

b) rtuťovými parami, jež jsou ve rtuťových výbojkách vyzařujících různá světelná spektra

c) vodíkem, jenž nám poskytuje světlo růžové až purpurové

d) oxidem uhličitým, jenž nám poskytuje světlo světle modré až bílé nebo růžové

e) kyslíkem vydávajícím světlo barvy levandulového květu

f) dusíkem, díky němuž je světlo narůžovělé nebo modrobílé

g) héliem, jež nám dopřává bílé až oranžové, někdy ale i modré, našedlé nebo modrozelené světlo

h) xenonem barvícím světlo na modro-šedé až šedavé, bílé nebo zelenomodré

i) argonem svítícím fialově až fialovomodře

j) neonem s typicky červenou až oranžovou barvou

k) kryptonem, jenž nám dává světlo zelené, šedavé nebo modrobílé.

Což je asi tak všechno podstatné o výbojkách. A myslím, že už toho víte dost. Dost k tomu, abyste zaručeně převyšovali všechny kolem sebe. Až se vás jednou pokusí zaskočit otázkou „co je to vlastně výbojka“.