Instalatéři se netěšili příliš dobré pověsti za socialismu, nebyli rozhodně považováni za intelektuály a dokonce byla jejich profese zesměšněna ve filmu „Hodíme se k sobě, miláčku“, kde svérázného řemeslníka ztvárnil Vladimír Menšík. Od té doby však uplynula pěkná řádka let a spolu s ní se změnila i samotná profese. Instalatéři v Praze Servis vířivých van (a nejen tam) se museli seznámit s novými postupy a materiály, novými technologiemi a zároveň rozšířili svou působnost v rámci svého oboru. Dnes by se toto řemeslo mohlo nazývat spíše VTP, tedy zkratkou „voda, topení, plyn“. Cokoli se vám pokazí, nebo potřebujete rekonstruovat či nově instalovat u vytápění, rozvodů vody, odpadů, kanalizace a plynových spotřebičů či zařízení, řeší právě instalatéři.

Náročnost této profese spočívá i v hotovostech 24 hodin denně, 365 dnů v roce, kdy jsou tito lidé k dispozici na kontaktním telefonu, podobně jako složky Integrovaného záchranného sboru IZS. Představte si sami sebe v takové situaci, kdy máte na starosti zajištění zákaznických nonstop služeb i ve chvíli, kdy je před vámi Štědrý den a namísto očekávané štědrovečerní slavnostní večeře a nadílky pod vánočním stromkem musíte vyrazit do terénu někam, kde zrovna praskla příruba u vodovodních rozvodů, a voda zaplavuje celý bytový či rodinný dům.

Buďme tedy rádi, že tito lidé nasazují všechny své technické prostředky a své úsilí k tomu, aby snížili na minimum rozsah škod, a aby prokázali své znalosti a dovednosti i ve chvíli, kdy ostatní lidé odpočívají, relaxují a užívají si svátečních chvil. Navíc je v havarijních situacích náročný i samotný pracovní proces, mnohdy ztížený o nepříjemný zápach a ne zrovna úchvatný pohled do ucpané kanalizace nebo odpadového potrubí v domácnosti. Řešit havarijní události je obtížnější, než instalovat a zprovozňovat zcela nové rozvody.