První „sekáče“, jak se jim slangově přezdívá, se začaly otevírat pro veřejnost již na počátku 90. let, krátce po změně společenského systému. Byly to sice jen první vlaštovky, ale přece jen vnesly do našich domácností jisté zpestření. Výběr oděvů nebyl příliš velký, ale časem se rozšířil i na zahraniční modely, zejména ze zemí západní Evropy. Výjimkou v nich nebývaly ani výrobky ze Švýcarska, které bylo obecně považováno za oblast s nejluxusnějšími textiliemi.

Přednosti „sekáčů“

Originalita – co kus, to originál, a můžete si být jisti, že na ulici vyjdete oblečeni v jedinečném oděvu. Odlišovat se od ostatních i v tomto směru je důležité, uniformitou jsou svázáni především lidé nedostatečně kreativní a ti také v obchodech tohoto typu nenakupují.

Cena – nesrovnatelná se značkovými obchody, dokonce i s výprodejem textilu v některých e-shopech. Pořídíte tu trička, košile, mikiny, svetry, kalhoty, ale i pyžama za doslova směšnou částku .

Radost z nákupu – ta je několikanásobná, neboť si vyberete, co se vám líbí, a zároveň ušetříte. Mnozí lidé však nakupují v second handech z docela prozaického důvodu – nemají rádi nové neseprané textilie. Obnošené věci totiž získají nejen patinu, ale především jsou velice pohodlné. Neškrtí a neškrábou.

Akce – některé prodejny se specializují na akční zboží a výprodej. Praktikují to tak, že nasadí u nově dodaného zboží nejvyšší ceny a ty pak během několika týdnů postupně snižují. Poslední týden před dodávkou nového zboží pak vše vyprodávají doslova za pár korun.

Nevýhody

Delší zkoušení a omezené velikosti – vzhledem k omezenému výběru sortimentu a velikostí jednotlivých kusů zabere delší čas hledání a zkoušení. To je snad jediné mínus. Vyplatí se jít nakupovat alespoň v páru, kdy vám ten druhý pomůže s výběrem a hodnocením, případně pozdrží volnou kabinku. Těch však bývá dostatek a málokdy se stane, že by second handy praskaly ve švech a lidé se tu na sebe tlačili.